Štrasburk, 8.12.2009

Názor č. 12 (2009) Poradního sboru evropských soudců (CCJE)

a

Názor č. 4 (2009) Poradního sboru evropských státních zástupců (CCPE)

k rukám Výboru ministrů Rady Evropy

Tento názor přijatý společně CCJE a CCPE obsahuje: Deklaraci, tzv. „Deklaraci z Bordeaux“

„Soudci a státní zástupci v demokratické společnosti“

CCJE a CCPE na žádost Výboru ministrů Rady Evropy předložit názor ohledně vztahů mezi soudci a státními zástupci se shodli na následujícím:

    1. Zájem společnosti vyžaduje, aby právní stát byl zabezpečen nestrannou, spravedlivou a účinnou justicí. Státní zástupci a soudci musí bdít na to, aby ve všech stadiích řízení jednotlivá práva a svobody byly zabezpečené a aby veřejný pořádek byl chráněn. To vyžaduje absolutní respekt práv dotčených osob a poškozených. Rozhodnutí o odložení věci ze strany státního zástupce by mělo být předmětem kontroly ze strany soudce. Měla by být dána možnost poškozenému, aby se mohl obrátit sám přímo na soud.

    2. Nestranná justice vyžaduje respekt rovnosti zbraní mezi státním zastupcem a obhajobou. Vyplývá z ní rovněž nutnost dodržování nezávislosti soudu, zásady rozdělení mocí, stejně tak jako vykonatelnost konečných rozsudků.

    3. Charakteristická, ale doplňující role soudců a státních zástupců je nezbytná záruka nestranné, spravedlivé a účinné justice. Jestliže soudci a státní zástupci mají být nezávislí při výkonu jejich povolání, musí jimi být rovněž navzájem.

    4. Prostředky organizační, finanční, hmotné a dostatek lidských zdrojů musí být dány k dispozici justici.

    5. Role soudců a popřípadě porot je soudit věci, které jsou jim pravidelně předloženy státním zastupitelstvím, bez jakéhokoliv nezákonného vlivu ze strany obžaloby nebo obhajoby nebo jakéhokoliv jiného zdroje.

    6. Aplikace zákona, případně aplikace možnosti zvážení trestního stíhání státním zastupitelstvím v rámci přípravného řízení, vyžadují, aby statut státních zástupců byl garantován zákonem na nejvyšším stupni, podle vzoru soudců. Státní zástupci musí být nezávislí a autonomní při jejich rozhodování a musí vykonávat své funkce způsobem nestranným, objektivním a spravedlivým.

    7. CCJE a CCPE odkazují na stálou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, zejména pokud jde o čl. 5 odst. 3 a čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech. Jedná se zejména o rozhodnutí, ve kterých Soud potvrdil nutnost nezávislosti každého soudce nebo státního zástupce vykonávajícího soudní funkce vůči výkonné moci a vůči stranám řízení, což však nevylučuje podřízení se nezávislé nadřízené soudní moci. Každé přidělení soudních funkcí státním zástupcům by mělo být limitováno na věci, kde se jedná o menší tresty, nemělo by být kumulováno s právem stíhat ve stejné věci a neměla by být na újmu právu obžalovaného obdržet rozhodnutí o stejné věci nezávislou a nestrannou soudní mocí.

    8. Statut nezávislosti státních zástupců vyžaduje určité základní principy, zejména:

    a. Nesmějí být podřízení při výkonu jejich funkcí vlivu nebo tlaku zvenčí

    b. Jejich nábor, kariéra, bezpečnost, včetně přeložení nemůže být vykonána jinak než shodně se zákonem, nebo podrobena jejich souhlasu, stejně tak jejich odměňování musí být chráněno zákonem.

    9. V právním státě účinnost trestních stíhání je (pokud jde o státní zástupce) neoddělitelná od nutnosti transparentních vyšetřování, od povinnosti skládat účty jemu nadřízené moci a od odpovědnosti. Pokyny státním zástupcům musí být písemné, respektovat zákon a případně musí být v souladu se směrnicemi předem publikovanými. Každé přezkoumání, povolené zákonem, rozhodnutí o trestním stíhání nebo o odložení trestního stíhání vydané státním zástupcem musí být provedeno objektivním a nestranným způsobem. V každém případě zájmy poškozených musí být brány v úvahu.

    10. Rozdělení právních principů a etických hodnot společných pro všechny odborníky zahrnuté v soudním procesu je základem pro dobrou správu justice. Vzdělávání je právo a povinnost soudců a státních zástupců. Další vzdělávání má být organizováno na nestranné bázi. Vzdělání by mělo být rovněž pravidelně a objektivně ohodnocováno, pokud jde o jejich účinnost. Pokud je to vhodné, společné vzdělávání soudců, státních zástupců a advokátů ohledně společných témat může přispět k hledání co nejkvalitnější justice.

    11. Zájem společnosti vyžaduje rovněž, aby media mohla informovat veřejnost o fungování justičního systému. Pověřené osoby musí poskytnout tuto informaci, zároveň však při zachovávání presumpce neviny dotčených osob, práva na spravedlivý proces a práva na soukromý a rodinný život všech osob zúčastněných na řízení. Soudci a státní zástupci by měli sestavit kodex dobrých praktik nebo základních linií, které by řídily jejich vzájemné vztahy s medii.

    12. Soudci a státní zástupci jsou klíčovými představiteli mezinárodní spolupráce v oblasti justice. Posílení vzájemné důvěry mezi příslušnými úřady jednotlivých států je nezbytné. V tomto kontextu je nutné, aby informace získané státními zástupci při mezinárodní spolupráci a použité v soudních řízeních byly transparentní, jak pokud jde o obsah, tak pokud jde o původ, a aby byla k dispozici soudcům a všem stranám za účelem zajištění účinné ochrany práv a základních svobod.

    13. V členských státech, kde státní zastupitelství vykonává funkce i mimo trestní oblast, se zmiňované principy použijí ve všech funkcích.



 Top